Our King, Páníček, Smetty
Napsat něco o pánečkovi jsem dostal za úkol já, Bali.
I když už jsem velký kluk a ze štěnecího věku si toho moc nepamatuju, páníček s námi určitě byl, už když jsem přišel domů. Panička říká, že tu byl už dávno před tím, ale já jí stejně moc nevěřím, stejně tak, jako když lidem tvdrí, že nejsem největší miláček v jejím životě. Pcha!
Panička si sice myslí, že tomu všemu tady šéfuje, ale já vím pravdu. Je to přece páníček! Ten přesně ví, jak si zařídit, aby vše vypadalo tak, jak on chce.
Páníček je prostě supr. Je tu pro nás hlavně na hraní a dovádění. Nechce po nás žádné velké výkony v poslušnosti, no občas toho doooost zneužívám. Cara ho pro jistotu v přítomnosti paničky neposlouchá vůbec. Jenom je smůla, že je alergický na holky potkaní, vždycky mě bavilo se s nima čumáčkovat.
Páníček má spoustu koníčků. Nejvíc ho baví různé sporty jako squash, floorbal, futsal nebo badminton, ale taky moc rád rybaří. To je super, protože já mám rybičky děsně rád. No, když jsem byl mladší, nutně jsem potřeboval zjistit, co to tam těm rybičkám páníček hází. Počkal jsem si až panička odejde a páníček nebude dávat pozor a rychle jsem schramstl to voňavé, co viselo z prutu. Takovej "hrčák" jen tak rybář neslyší. Píchl jsem si háček do jazyka a, jak to zabolelo, začal jsem prchat. Když jsem se trošinku uklidnil, aspoň tak abych byl ochoten přijít, začal pravý zápas. Rozhodl jsem se, že tlamu prostě neotevřu a basta. Panička to sice nakonec zvládla a vyndala mi háček z jazyka, ale povídala, že příště leda s heverem. Od té doby si ze mne dělají srandu, že jsem páníčkův největší rybářský úlovek, 28 Kg.