26.12.2006 ráno byla před útulkem v Komárně uvázána fenka rotvajlera se šesti měsíčními štěňaty. Byla velmi vyplašená, bála se každého pohybu pracovníků útulku, podvyživená a téměř bez srsti. Fenu pojmenovali Cora. Po odstavu se štěňátka velmi rychle rozdala a v útulku zůstala jen Cora a štěně Romm. A tak byla na stránkách útulku fenka popsána jako Mamma Romma / Cora. Do této fenky jsem se přes webové stránky zamilovala. A divila jsem se, že je v útulku stále. A tak, když byli konečně možnosti, napsala jsem do útulku, že mám o Coru zájem. 1. prosimce 2007 Cora přišla k nám domů.
Jméno Cora se mi z několika důvodů nelíbilo, a tak jsem přemýšlela, jak jej minimálně změnit a zároveň zlepšit. Napadlo mě cara: španělsky - tvář, italsky - drahá, milovaná. A bylo vymalováno, nejen že se Carita umí xichtíkovat na 1000 způsobů, ale je to samozřejmě i náš umazlený miláček.
Začátky sice nebyly tak růžové, bála se každého mého pohybu, neznala téměř nic: vodítko, dopravní ruch, schody, ale ani hračky. Tak se všeho bála. Tyto strachy jsme brzy přkonaly, horší to bylo a je se strachy, co v ní vyvolal člověk - pravá bestie. Evidentně byla bita za spoustu různých věcí, např: hrabání myšiček, ničení (rozkousávání) nábytku či oblečení, jistě ji někdo velmi razantně skřípl do dveří, buť jako štěně, nebo dokonce schválně a opakovaně, dveřmi zásadně probíhá a nesmí je nikdo držet. Má tendence utíkat ze zahrady, o čemž může mluvit 3x probořený plot, avšak na půl mého slova je zpět. Překousává vodítko, spíše typ psychyckého bloku něž pokus o útěk, překouše ho i když mi v klidu leží u nohy a po překousání leží nadále. Ničení nábytku či oblečení se u ní také projevuje jako stresové chování.
Více o Coře a jejím příchodu do útulku se můžete dozvědět ZDE v němčině.
Původní a naše fotečky z útulku
Carítin život u nás je detajlněji rozepsán ZDE.
