THE BEAST

Když jsem si pořídila štěně, už jsem přemýšlela nad tím, že bych s ním jednou chtěla dělat canisterapii. Nejvíce mne lákal výukový program pro školy a školky. Naučit děti, jak se chovat ke svým domácím mazlíčkům, ale i k pejskům, které běžně potkáme na ulici. Vybrala jsem si proto plemeno, které je mezi jeho obdivovateli známé jako milovník lidí, avšak mezi laickou veřejností známé jako „vražedná bestie“, „trhač dětí“, či obecně „bojové plemeno“ - Americký pitbull teriér.

Podnětů ke canisterapii v průběhu růstu štěněte, Baliho, přibývalo. Potkali jsme například rodinu, která měla mentálně postiženou dceru. Zvládli se s tím vypořádat a byli spolu šťastní. A mne to jen ponouklo k tomu, abychom byli jednou schopni pomoci jinému dítku, které nemělo s rodiči takové štěstí.

Bali byl odmalička vychováván jako běžný pes s důrazem na socializaci mezi lidmi i psy. Snažila jsem se mu zajistit převážně kladné podněty při kontaktu s nimi; hry, mazlení nebo i pamlsky. Výsledkem tohoto je psychicky vyrovnaný pes, který se nelekne, ani když na něj náhle zezadu sáhne neznámý člověk.

Když měl Bali dva roky, rozhoupali jsme se a přihlásili se na canisterapeutické zkoušky. I u Pomocných Tlapek se zhrozili, co se jim to hlásí za plemeno. Byli zvyklí převážně na labradorské retrívry a retrívry, ale na zkouškách se již objevili němečtí ovčáci, knírač, či rotvajler. Ten rok jsme nebyli jediný bull tým, který se přihlásil. A tak jsme provedli léčbu šokem. Stafordšírský bullteriér, Pitbull, a kříženka plemene typu bull. Všichni tři se brzy stali oblíbení mezi ostatními majiteli psíků. Zkoušky jsme také všichni úspěšně složili.

Krátkou dobu po zkouškách jsem se rozhodla si z útulku Komárno adoptovat rotvajlerku, na kterou jsem už přes půl roku myslela. Jeli jsme se na ni s kamarádkami podívat, jaká je, a přitom přesvědčit vedoucí útulku, že můj zájem o ni není jen krátkodobá nálada. Při návštěvě mě Cora chytla za srdce ještě víc, než dosud. Byla sice velmi plachá a nedůvěřivá k lidem, to na ní napáchal první majitel, ale na druhou stranu jsme se shodli, že, až se z tohoto vzpamatuje, bude vyrovnaný a prostě úžasný pejsek. Z útulku jsem odjížděla rozhodnutá. Cora bude moje. 1. prosince 2007 se tak také stalo. Paní vedoucí útulku se nenechala odradit vzdáleností a přivezla mi Coru až domů, také aby viděla, kde s námi bude žít.

Coru jsem přejmenovala na Caru a musela ji naučit spoustu věcí, protože téměř nic neznala. A těch málo věcí co poznala, nebylo většinou spojeno s kladnými prožitky. Byla to spousta seznamování s neznámými podněty a učení nebát se lidí. Napřed samotné paničky, posléze i ostatních. Více o jejím boji se strachy viz CARA

Po půl roce už byla Cara mnohem vyrovnanější se svými strachy a já věděla, co od ní můžu očekávat. S Balim jsme měli dvě předváděčky, aby jsem přilákali zájemce na vzdělávací program pro školky a školy. Caru jsem nechtěla nechávat samotnou doma, a tak šla s námi a na čumáku měla košík, aby se někdo nezlobil, když nemá složené canisterapeutické zkoušky. Bali se dětem i rodičům velmi líbil, hrál si s dětmi a já měla kolem sebe hlouček rodičů, kteří mne zasypávali dotazy. Cara polehávala či posedávala v mé blízkosti a s rozkoší se nechávala mazlit od každého, komu se chtělo. Všichni tři jsme odcházeli úplně vyřízení, ale já byla bohatší o zjištění, že Carita nejen že se lidí již nebojí, ale naprosto zbožňuje děti.

Začátkem školního roku začal náš vzdělávací program a my jsme tam šli všichni tři s tím, že po domluvě s pedagogem bude Cara přítomna či ne. Paní učitelka byla ráda za dva pejsky. Třída, která za námi přišla, byla zvídavá a zajímala je spousta věcí ohledně psů. Bali se předvedl se svými nacvičenými triky. Ukázal nácvik poslušnosti dle zkušebních řádů sportovní kynologie. A naprosto suverénně se přátelil s každým, kdo měl zájem. Carita byla též velmi uvolněná něžně si brala pamlsky, které jí byli nabízeny a mazlila se. Celý program měl úspěch a mládeži se, jak to tak bývá, nechtělo zpět do školy.

Canisterapeutické zkoušky se musí každý rok opakovat, aby se zajistila kontrola, že pejsci ještě na svou činnost stačí. V listopadu jsem tedy jeli na přezkoušení s Balim a při té příležitosti jsem přihlásila i Caru. Spíš to měla být zkouška pro mne, jak daleko se již dostala. Myslela jsem, že některé disciplíny jsou nad její síly. Cara však zazářila a nenechala se vyvézt z míry ani, když vedle ní spadl pán o berlích, či když jí tentýž překračoval. Všechny zkoušející si omotala kolem prstu a zvládla zkoušky na plný počet bodů. Bali zvládl zkoušky též, dokonce byl pochválen, že jsme zapracovali na problému, který má s míčky.

   A tak nyní pokračujeme v našem vzdělávacím programu pro školy se dvěma přezkoušenými canisterapeutickými psy. Dále bychom rádi docházeli ještě do nějakého ústavu pro postižené, či domova dětí a mládeže nebo důchodců. Jaké uplatnění nalezneme, se teprve uvidí.