Divuška se narodila přibližně 28. 5. 2006 kočce Šklíbě a, jak už to tak u venkovních koček bývá, neznámému kocourovi. Měla 5 sourozenců 4 sestry a brášku, bohužel jedna sestřička brzy po porodu zemřela. Koťátka se narodila u mé kamarádky, a tak jsem je viděla asi třetí den jejich života. Diva mne hned zaujala barvou, byla jediná po mámě, černá s rezavými a bílými flíčky. Několik dní jsme přemýšleli, zda to bude kočka, nebo kocour. Pak jsme si vzpoměli, že kocour nemůže být nikdy tříbarevný.
Začala jsem uvažovat nad pořízenim si kočky. K Balimu jsem chtěla mít ještě nějaké zvíře, aby si neodvykl a měl ostatní zvířátka stále rád. A již nějakou dobu jsem uvažovala, co to bude (fretka, psoun prériový,...). Jezdila jsem za kamarádkou a potažmo i koťátkem alespoň jednou týdně a postupně se začalo vybarvovat, že to černě strakaté bude naše. Několik týdnů jsme uvažovali nad dobrým jménem a stále nás nic nenapadalo, až jenou jsme si s čertem čeným hráli a ze me vypadlo: "Ty jsi ale Divousek." Už jí to zůstalo.
Od malička (cca 4 týdnů) jsem s Divou chodila vždy na chvilku pryč ze zahrádky, kde žila, a od maminky na procházku, aby si zvykala na spoustu nových podnětů, zvuky lidí, aut i jiných zvířat. A tak jsem si v 9.týdnech vezla domů kotě v náručí autobusem, bez jeho potřeby utéct při prvním zvláštním zvuku.
S malou Divou jsme obecně vzbuzovali rozruch, kde jsme se objevili. Chodila s námi na procházky, jako druhý pes. V dopravních prostředcích jezdila spokojeně na mém rameni. (Bacha čarodějnice.) Jezdila s námi na všechny dovolené, chaty a chalupy. Navštívila několik hospod, restaurací i čajoven. To vše ještě v doprovodu obávaného zabijáka všeho živého: Amerického pitbull teriéra.
Bohužel zimní období nám přestalo přát a já nemohla chodit s Divoucí na procházky. Z toho vyplynulo, že už se jí po městě chodit nechce a vyráží s námi pouze na výlety za město, či na dovolenou. Naučila se chodit na zapískání ke mě, proto může být kdekoli a kdykoli vypuštěná na zahradu.
Ted je to převážně "domácí kočka" - zdržující se v okolí či přímo v domě, která s námi občas chodí na výlety, jezdí na dovolenou a hlavně spí buď v posteli se mnou nebo s Balim v pelíšku.
Diva zemřela na selhání několika vnitřních orgánů, které bylo způsobeno cizím tělesem v trávicím traktu. Od prvních příznaků jsme se s veterinářem snažili zjistit příčinu Diviných problémů, bohužel předmět byl zákeřný a nedal nám šanci. Jeho vyjmutí přišlo pro Divu pozdě, poškození jater již nebylo slučitelné se životem.
O Divě asi nejvíc vypoví, že ji téměř všichni, co se s ní seznámili, měli rádi. Lidé, kteří mi řekli, že kočky nemají v oblibě, se po jejich setkání s ní rádi mazlili. Dokonce i alergici na kočky si nemohli pomoci a museli si ji pomuchlat.
Byla to naše psočka, toto slovo nejlépe vystihuje její pro kočku netypickou povahu, potřebovala přítomnost alespoň od jednoho z nás. Chodila s námi na procházky, z toulek chodila domů na zapískání, 
bylo pro ni nepředstavitelné zůstat přes noc venku. Nejraději spala se mnou v posteli, nebo s Balim v pelíšku, no na Balim v pelíšku. Pokaždé, když zachrastily klíče v zámku, seděla za 
dveřmi celá rozvrněná vítat. Starala se o nás jako máma, tak dbala na naši „hygienu“. Kdykoli, jsme se jí nezdáli dostatečně čistí, byla připravena nás očistit. Psům čistila zuby a nenechala jim žádné ospalky.
Byla naším nejvěrnějším přítelem, učila štěňata, jak se chovat ke kočce. Znala tisíc a jeden způsob psího chování. Dokázala pobývat na jednom dvoře se psem, který by ji v mžiku zabil, kdyby měl možnost. Znala desítky psů a nachodila s námi spoustu kilometrů při toulkách přírodou.
Bohužel, jak se říká, ti nejlepší vždy odcházejí příliš brzy. V mém srdci teď zeje díra velikosti kráteru na měsíci, ale nic mi Divu nevrátí. Jediné v co mohu doufat je, že s námi měla pěkný život, který si s námi užila plnými doušky.
Kliknutím na minifotku se zobrazí v celé velikosti.
