Jdi na obsah Jdi na menu
 


Buráček

Buráček, Burák, Bury, Buríto, Byďa, Burybundus

 

1.jpg

Buráčka jsem si pořídila, když jsem si uvědomila, že mi psi nezadržitelně stárnou a mohlo by se stát, že bych neměla s kým chodit na canisterapii ve vcelku blízké budoucnosti. Tak jsem se začala rozhlížet po útulcích a inzerátech po štěněti, které by mělo velmi kladný vztah k lidem a bude to spíše malý pes.
Mezi různými inzeráty mne zaujal jeden s drsnosrstými šťěňaty kříženci jezevčíka a maminky kříženky teriérů. Tato fenka byla ve svých 14-ti letech zachráněna dobrou duší, avšak již byla nakrytá drsnosrstým jezevčíkem bývalého majitele. Na kastraci i s plody bylo pozdě, tak se narodil buráček a jeho 4 sourozenci. Když jsem na inzerát napsala dotaz, zda je jěště nějaké štěně volné, přišla mi rychlá odpověď, že mají doma posledního pejska, který je zamluvený, ale zájemce by ho chtěl na dvůr do boudy, což se paní nelíbí, když je to štěně, které od narození žije v domě s rodinou. Představa, jak na dvoře sám pláče, se jí velmi nelíbila, tak můj e-mail pro ní byl nadějí na pejskův šťastnější život.
A tak se Burák nestěhoval na dvůr, ale k nám do bytu za smečkou, rok a půl starou holčičkou a nepříliš nadšeným páníčkem. Ten Buráčka, tehdy ještě beze jména, označoval jako Gyrose, Beďara, Burek - ze kterého se nakonec vyloupl právě Buráček - voříšek zlatavé barvy.